Mám rád obrazy, které něco vyjadřují. Ne něco zjevného, každodenního, ne vázu na stole, ne loďku v přístavu v zapadajícím slunci. Ale něco, co je na okraji našeho vědomí, v periférii našeho vnímání. Něco, co v nás kdesi je, nebo možná kdysi bylo, ale co už neumíme vnímat nebo jsme zapomněli jak. 

 

Moje obrazy jsou vyjádřením takových zasutých myšlenek, které vymizí, když se na ně chceme soustředit, obrazů v mysli, které nám najednou vytanou, ale pak zprůhlední a zmizi, když si je chceme prohlédnout zblízka.

​

Jsou jako náš odraz ve vodě v dlaních, která nám protéká skrz prsty.